Člověk má přirozené potřeby – je jaký je – z toho to plyne. Civilizace a její kultura mu je nedovolují v zájmu pospolitosti zcela naplňovat. Čím je kultura z lidského hlediska vyspělejší, tím mohou být otěže zákonů volnější, tím méně je zákonů. Pak je společnost tolerantnější a jedinci v ní požívají větší míry svobody. Jen ti, co se nejextrémněji vymykají jsou odstraněni v zájmu zachování lidské společnosti. To byl starověk. Úpadek lidskosti započatý érou křesťanství nabral nejvyšší obrátky po pádu Bastily. Reakcí na stupňující se útlak lidí, zvůli moci a nelidskost nastupujících totalitních systémů je vynález psychoanalýzy a psychoterapie.
Ta má vzniklou situaci řešit jako lék. Nedokáže to však, protože to by znamenalo obrátit kulturu a civilizaci zpět směrem k větší míře lidskosti jako té nejvyšší hodnotě a to v kapitalismu ani socialismu nejde. Sublimace nestačí. Lidé jsou z toho více a více nemocní. Vzniklá situace je skutečná a strašlivá. Úkolem psychoanalýzy a psychoterapie je tedy pomoci člověku přijmout tuto skutečnost s tím,že ji nelze v dohledném časovém horizontu změnit.